Když je dítě kritizováno, nepřestane milovat rodiče ale samo sebe
osobní příběh - Matka
Celí život jdu cestou Dokonalostí. Nikdy jsem nebyla dost dobra, pořad jsem se učila a dělala nové věci, víc a víc a víc.... A nic. Pro mojí mámu jsem pořád nějaké tajemství, které je jiné a divné. At mne kdokoliv, jakkoliv obdivoval, jsem si vždycky myslela že je to protože mně nevidí celou jaka jsem nedokonalá. Když máma mluví o tom jaká jsem byla když jsem byla malá, vždycky vypraví že jsem byla jiná a lidé se otáčeli protože si mysleli že mě odněkud ukradly - do rodiny jsem vůbec nezapadala. Nechtěla jsem jíst a tak jsem byla tak štíhlá až průhledná, blond a s pestrýma očima v rodině kde všichni byli velké, korpulentní sportovci, tmavovlasé a tmavooké. A k tomu jsem byla pořád nemocná a dělala jen to co chci já ... A to nebylo vše ale o něm nechci psát, možná někde jinde.
Upřimně vůbec nevím jak jsem to vše přežila, i teď když to popisuji cítím tu bolest nepřijatého dítěte v sobě. Vím že jsem nechtěla žít a potřebovala jsem odejít tam odkud přišla moje duše, ale přežila jsem.
A časem jsem začala pátrat po tom proč se my dějí věci které se my dějí, a jak to může byt jinak. A první krok v tom je odpuštění sama sobě a rodičům. Ale jak odpustit? Vždyť to bylo tak ne fér! Jak se vůbec moje matka mohla chovat a pořád se chová tak hnusně? Nevidí? Ne cítí? Neuvědomuje si co páchá? Byla jsem plná odsuzování...
A pak jsem přišla ke konstelacím a zadala se konstelace ve které na pochopení naší matky jsme se dívali na vztah moje matka a její matka. A vše už bylo jasné. Od babičky jsem věděla že ona byla nechtěné dítě. A vše postupně klaplo. Puzzle se poskládalo, a když jsem pochopila příběh žen v mém rodu, pochopila jsem souvislosti a s tím přišlo i odpuštění...
Mamka byla nechtěné druhé dítě v manželství kde babička si vzala dědu, protože se musela vdát, ale její srdce zůstalo navždy jinde u jiného může. A proto když se mamin brácha narodil, babička vnitřně už další děti nechtěla - "dluh" před přírodou a rodinou splnila. Ale otěhotněla s moji mámou, a moje máma navždy byla poznamenaná tím že je nechtěná. Ten samý scénář se rozehrál s babičkou a její matkou a logicky já jsem se objevila dost podobným způsobem. Když jsem se dívala na to jak moje duse přišla do tělo mámy - jsem vydělá/vnímala jak ona prožívala velkou radost a tím se my na chvíli otevřel průchod do materiálního světa skrze její tělo. Ten okamžik byl dostačující abych se do stvořeni dostala, ale to co nasledovalo bylo pro mne nečekaně drsné. Jakmile máma objevila že je těhotná - mě vypla. Ona celé těhotenství neuznala svůj stav, a chovala se jako bych neexistovala. Bylo to způsobeno tím že při porodu mého staršího brahy - ona málem zemřela a byla k smrtí vyděšena. Nicméně - pro mne se vypnul Svět, byla jsem tak sama až to bolelo....A to bolest jsem si nesla skoro celý život. Postupně jsem se dostávala hloubš a hloubš v sobě a byla jsem schopna pustit vše co se rozehrálo a teď to vnímám jako součásti mého života a cesty "terapeuta" - spíš inspirátora k životním změnám.
Pamatuji si když jsem byla v těžké depresi, a léčili mně homeopatii. Doktorka se mně zeptala:
"A co by jsi vlastně chtěla dělat?"
neváhala jsem:
- Chci pomáhat lidem aby byli šťastní. Ale to vůbec nejde když jsem taková troska...
- Naopak, jen ten kdo ví jak se s těžkých situaci dostat, protože to udělal, umí nejlíp jít příkladem pro ostatní.
No a teď vím že to vše co jsem prožila nebylo marné, jsem k dispozici všem kdo mají odváhu a ochotu změnit svoje životní lekce z bolest na lásku a přijeti.